Česká jména: cypřiš vždyzelený, cypřiš pravý (Klika et al. 1953)
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Rozšíření: Původním je tento druh ve východním Středozemí a v severních oblastech Blízkého východu (Sýrie, Írán). Už ve starověku byl vysazován po celém Mediteránu, zavlečen i na Kanárské a Kapverdské ostrovy. Lichtenštejnové tento druh pěstovali ve svých lednicko-valtických školkách už v roce 1809.
Ekologie: Fragmenty původních cypřišových lesů se dochovaly na ostrovech v Egejském moři, nacházejí se v nadmořské výšce od 800 do 1500 m. Jinde se můžeme s cypřišem setkat především v okolí lidských sídel, hřbitovů, v olivových hájích, podél cest apod.
Popis: Stálezelený strom, až 35 m vysoký, většinou s kuželovitou nebo sloupovitou korunou, kmen přímý, borka světle šedá nebo hnědošedá, rozpukaná, vláknitá, odlupuje se v dlouhých pruzích. Listy jsou šupinovité, tupé, 1 mm dlouhé, překrývají se střechovitě, aromatické, juvenilní listy jsou jehlicovité, pichlavé. Samčí květy jsou žluté, samičí nazelenalé. Šišky jsou elipsoidní až kulovité, až 4 cm v průměru, zelené, později hnědé až šedé, složené z 8–14 štítků, dozrávají druhým rokem, semena jsou podlouhlá, křídlatá. Dožívá se stáří přes 500 let.
Využití: Dřevo cypřiše je tvrdé, trvanlivé, proto ho používaly už národy starověku při stavbách i v řezbářství. Šišky se užívají v tradiční medicíně. Ve starověké symbolice byl spojován se smrtí, proto je často vysazován na středomořských hřbitovech, objevuje se však i jako okrasná dřevina u domů a v zahradách, a to především kultivar se sloupovitým habitem ’Stricta’. V klimatických podmínkách střední Evropy jej nelze pěstovat celoročně venku.
Poznámka: Podle tvaru koruny se rozeznávají dvě formy – f. sempervirens (pyramidalis) s korunou sloupovitou a f. horizontalis s větvemi odkloněnými od kmene v tupém až pravém úhlu.
Následující fotografie zachycuje nejstarší strom Íránu, kterým je právě cypřiš vždyzelený. Jeho stáří je odhadováno na více než 4 tisíce let, dosahuje výšky 25 m, kmen má v průměru 3 m, koruna má v průměru 14 m.
Fotografovali Ladislav Kovář, ve dnech 18. a 20. 4. 2008 (Itálie, Gargano, Mattinata a Peschici), Elena Kukučková, dne 23. 10. 2013 (Írán, provincie Yazd, Abarkuh).